Katalog opatření

 

Opatření v lesích

Lesní ekosystém je soubor všech živých i neživých složek, které jsou propojeny komplikovanými vazbami a energetickými toky. Les má mimo jiné příznivý vliv na místní klimatické podmínky, zejména vyrovnáváním extrémů počasí (snižováním teplotních rozdílů, snižováním rychlosti větru, ...) a pozitivně též ovlivňuje hydrologický režim (zpomalováním a vyrovnáváním odtoku vody, udržování vyšší půdní vlhkosti, ...). Pokud srovnáme různé typy ekosystémů, největší schopnost držet vodu v krajině vykazují právě přirozené lesní ekosystémy.


V současnosti je druhová, věková a prostorová skladba dřevin většiny lesů odlišná od přirozené i doporučené, čímž je snížená jejich ekologická stabilita. Postupnou změnou klimatu se zdravotní stav lesních ekosystémů zhoršuje. Zvyšuje se aktivita řady patogenních škůdců a zároveň se zvyšuje četnost kalamit způsobených abiotickými vlivy (nárazový vítr, mokrý sníh, svahové sesuvy po
extrémních srážkách, lesní požáry a další). Nejvíce patrné jsou kůrovcové kalamity na smrkových porostech. Jedná se o důsledek sucha, které zvyšuje citlivost k některým biotickým chorobám a stejně tak zvyšuje ohrožení hmyzími škůdci. Tím se stává sucho v konečném důsledku (sekundárně) mortalitním faktorem. Vzhledem k přetrvávajícímu deficitu spodní vody pokračuje nadále i velkoplošné prosychání borových porostů, které jsou paradoxně zařazeny jako porosty vůči suchu odolnější.


Tvorba polyfunkčního lesa s pestrou dřevinnou skladbou


V minulosti byl les primárně určen pro svou produkční funkci, a tomu byla přizpůsobena druhová i prostorová skladba lesa. Avšak takové lesy jsou velmi náchylné ke klimatickým změnám. Základním opatřením v lesích je tedy vytvoření polyfunkčního lesa, kde jsou všechny jeho funkce (produkční i mimoprodukční) rovnocenné.


Optimální je pěstovat prostorově a druhově rozrůzněné porosty s největším využitím přírodních procesů, pestré dřevinné skladby, přirozené obnovy a variability pěstebních postupů. Je vhodné při tvorbě porostních směsí využívat širší spektrum dřevin, včetně posilování podílu melioračních a zpevňujících dřevin a využívání dřevin pionýrských a přípravných. Omezovat smrk ve 3. a 4. lesním vegetačním stupni. Využívat dřeviny se širokou ekologickou amplitudou a stabilizační funkcí. Podporovat přirozenou obnovu lesa (min. 20% plochy). Chránit genofond domácích, klimatickou změnou ohrožených populací lesních dřevin. Revidovat opatření lesotechnických meliorací a hrazení
bystřin. Minimalizovat technické odvodnění lesních pozemků. Podporovat vhodné změny vodního režimu krajiny.


Využívat prvky prostorové úpravy lesů (odluky, rozluky, závory, zpevňovací žebra a porostní pláště, okraje lesa) a snižovat vliv zvěře na porosty.


Jako příklad slouží Modelový les ČR (Online: https://www.modelovyles.cz/).


Další opatření v lesích


Polyfunkční les se svým vhodným druhovým složením je nutno obhospodařovat také citlivými postupy při těžbě a přibližování dřeva. Zvýšená pozornost by měla být věnována lesním prameništím a mokřadům ale i lesním vodním tokům. Níže jsou uvedena další opatření, která slouží k adaptaci na klimatické změny:

​Podpora hospodářských způsobů s trvalým půdním krytem s dlouhou nebo nepřetržitouobnovní dobou s cílem minimalizovat výkyvy v zásobách nadložního humusu s využitím dřevin s vysokou primární produkcí a příznivým vlivem na pedosféru

​Vhodné postupy při těžbě a důsledná sanace potěžebních či jiných technologických narušení půdy

​Rušení a hrazení odvodňovacích příkopů

 

V minulosti byly odvodňovány nejen zemědělské plochy, ale i lesní porosty. Tento počin je nejvíce viditelný na bývalých rašeliništích. V současnosti existuje několik iniciativ, které se snaží o navrácení vody do krajiny přírodě blízkými způsoby. Příkladem může být projekt „LIFE for MIRES“ (Online: http://life.npsumava.cz/), případně i obnova rašelinišť v Krušných horách.


​Odvodnění lesních cest, svodnice, zasakovací pásy a průlehy

 

Nezpevněné linky a nevhodně zvolený způsob těžby v krajině rovněž zabraňuje infiltraci vody do půdy a její urychlený odtok z krajiny. Je proto nutné dbát na vhodné odvodnění lesních cest. Dále je nutní vodu v lese zachytit. Jako vzorový projekt slouží likvidace přibližovací linky pod Velkým Javorníkem v CHKO Beskydy.

​Vodní nádrže (výstavba a obnova)

Ochrana lesních pramenů a pramenišť

Ochranné lesní pásy kolem vodních toků

Opatření na zemědělské půdě

Zemědělský půdní fond představuje 53,3 % celkové rozlohy půdního fondu ČR. Změna klimatu ovlivní primárně rostlinnou výrobu a jejím prostřednictvím i výrobu živočišnou, potravinářství a obory využívající zemědělské produkty k nepotravinářským účelům. Mezi nejvýznamnějšími problémy patří zejména snížení úrodnosti půdy, dostupnost a kvalita vody a erozní ohroženost. Dalším problémem je
i rozšíření areálu chorob a škůdců, které byly doposud typické pro teplejší oblasti.


Mezi základní principy úspěšné adaptace na změnu klimatu patří zejména šetrné využívání se snahou o minimalizaci vyjímání půdy ze ZPF (vyjma zalesňování a zatravňování), a to zejména za účelem budoucího zastavění plochy. Zastavováním se zvyšuje podíl nepropustných ploch. V současnosti dochází v České republice k výrazné degradaci půd a k poškozování jejich funkcí. Řešení by měla být založena na principech udržitelného hospodaření (vhodné prostorové uspořádání zemědělské půdy, půdoochranná a protierozní opatření, zlepšování půdní struktury, zvyšování podílu organické hmoty v půdě, šlechtění a využívání odolných odrůd a plemen).

 

Organizační a agrotechnická opatření

V současnosti je situace částečně řešena pomocí Kontrol podmíněnosti (Cross compliance). Plnění standardů dobrého zemědělského a environmentálního stavu půdy (DZES, v minulosti GAEC) je v České republice podmínkou pro vyplácení přímých podpor a dalších vybraných dotací. Standardy se týkají zákazu rušení nebo narušování krajinných prvků, zákazy pěstování kukuřice, brambor, řepy,
bobu setého, sóji, slunečnice na půdních blocích nebo jejich dílech s průměrnou sklonitosti nad 12°, způsobu zapracovávání kejdy a močůvky, zákaz změny kultury TTP na ornou půdu, zákaz pálení rostlinných zbytků a další.

Vhodná velikost půdního bloku


Česká republika patří k zemím s největší rozlohou půdních bloků v Evropě. Průměrná velikost dosahuje až 14 ha. S účinností od 1. 1. 2020 je zavedena podmínka omezení pěstování monokultur na max. 30 ha souvislé plochy (DZES 7d). Podmínka standardu se v určitých případech plnit nemusí. Vhodné je však rozčleňování půdních bloků za účelem zvyšování retenční schopnosti krajiny, ale i z důvodu udržení biologické rozmanitosti.

Zatravnění a zalesnění

 

Zatravnění a zalesnění snižují důsledky vodní eroze, ale rovněž májí pozitivní vliv na vodní režim krajiny (zvyšuje retenční kapacitu půdy, zvyšuje intercepci, zvyšuje evapotranspiraci, zpomaluje povrchový odtok, převádí povrchový odtok na podzemní), zlepšuje jakost vody.

​Zlepšování struktury půdy (zabránění utužení půdy a zvyšování podílu organické hmoty v půdě)

Nadměrné utužení půd je zejména v důsledku intenzivního hospodaření. Opakovanými přejezdy těžkou mechanizací dochází k stlačování půdy, která vede k snížení pórovitosti a propustnosti, tedy snížení retenční schopnosti půdy. Utužením je v ČR ohroženo téměř 40% zemědělských půd. Degradace půdy důsledkem utužení negativně ovlivňuje její produkční i mimoprodukční funkce, a to z následujících důvodů:

 

  • je omezena infiltrace, urychlen povrchový odtok, a proto je zvýšena eroze,

  • snížení pórovitosti zmenšuje retenční vodní kapacitu a využitelnou vodní kapacitu,

  • je omezena účinná hloubka půdního profilu pro rostliny,

  • jsou vytvořeny zhoršené podmínky pro vzcházení a vývoj rostlin − mají méně vody, živin i vzduchu,

  • je potlačena biologická aktivita půdy zhoršením vzdušného, vodního a termického režimu půdy.


Zlepšení lze dosáhnout pomocí agrobiologických opatření (dostatečné organické hnojení, omezené používání fyziologicky kyselých minerálních hnojiv, udržování optimálních hodnot pH půdy, využívaní hluboce kořenících plodin), technických a organizačních opatření (konstrukční řešení zemědělských strojů snižujících jejich tlak na půdu, revize uspořádání půdního fondu, doba vstupu na pozemky,
omezování počtu pojezdů po poli, šetrné a ochranné zpracování půdy).


Organická hmota pozitivně ovlivňuje půdní strukturu a současně má vliv na retenční schopnost půdy. Zároveň má vliv i na vzdušný a tepelný režim půdy a detoxifikuje a váže škodlivé látky. Obsah humusu v půdě výrazně klesá intenzivním zemědělským obhospodařováním, protože zvýšená aerace a intenzivnější hydrotermické pochody v půdě tlumí humifikaci organických zbytků a zvyšují
mineralizaci. Řešením je zachování trvalých travních porostů, citlivé zásahy do vodního režimu půd, a dostatečné organické hnojení. Dále podpora pěstování meziplodin a plodin, které svým působením a rozkladem omezují aspoň částečně nedostatek organické hmoty živočišného původu.


Mezi další organizační a agrotechnická opatření patří:

  • Protierozní osevní postupy a protierozní rozmísťování plodin

  • Pásové střídání plodin

  • Technologie ochranného zpracování půdy

  • Hrázkování/důlkování

  • Mulčování

  • Setí do krycí plodiny

  • Vrstevnicový směr výsadby

Biotechnická opatření

Průleh (záchytný, svodný, zasakovací/retenční)

Protipovodňové a protierozní opatření na orné půdě, které rozděluje dlouhý svah na řadu kratších. Průlehy zachycují povrchový odtok, umožňují jeho vsak a odvádí přebytečnou vodu z pozemku. Jedná se o mělké, široké příkopy s mírným sklonem zatravněných svahů, založené s nulovým nebo malým podélným sklonem, v nichž se povrchově stékající voda zachycuje a vsakuje do půdy (průlehy vsakovací), nebo se sklonem umožňujícím neškodný odtok zachycené vody z pozemku (průlehy odváděcí). Záchytný prostor je možno zvětšit nízkou hrázkou pod průlehem. Je-li nutno na pozemku navrhnout více průlehů, je vhodné je vést z mechanizačních důvodů rovnoběžně podél vrstevnic.

Mohou být obdělávatelné nebo zatravněné. Průlehy jsou zpravidla zaúsťovány do zatravněných údolnic nebo zpevněných příkopů. Průleh je vhodné doplnit pásem trvalého drnu a výsadbami.


Průleh sám o sobě neodstraní nepřípustně vysokou míru eroze na celém půdním bloku, významně však omezí vodní erozi v nejkritičtějším místě, kde zajistí přerušení povrchového odtoku. Při umísťování průlehů hraje významnou roli i jejich uplatnění jako ekostabilizačního a krajinotvorného prvku.

Příkop


Příkop je obdobně jako průleh umísťován vrstevnicově, s mírným podélným sklonem. Rozlišujeme příkopy záchytné, sběrné a svodné. Nejčastěji jsou dimenzovány na dobu opakování srážky nejméně 5 let a následně je nutné posoudit stabilitu dna a svahů a případně jej opevnit.


Zasakovací pás


Zasakovací pásy se povětšinou budují v kombinaci s dalšími opatřeními. Slouží ke zpomalení soustředěného odtoku vody a k částečnému zachycení splavenin. Navrhují se v minimální šířce 4 m.


Stabilizace dráhy soustředěného odtoku


Stabilizace dráhy soustředěného odtoku je nejčastěji realizována formou ochranného zatravnění. Ochranné zatravnění je opatření sloužící k omezení dlouhodobé průměrné ztráty půdy vodní erozí. Navrhováno je v erozně nejexponovanějších lokalitách, tj. na částech pozemků, které z hlediska ztrát půdy erozí nelze smysluplně využívat jako ornou půdu.


Optimálně zapojený travní porost je nejlepší protierozní ochranou. Pro kvalitní vegetační kryt jsou preferovány trávy výběžkaté, které tvoří pevný drn.

Hrázky a meze


V minulosti byly pudní bloky předělovány pomocí mezí, které byly zejména během kolektivizace rozorávaný. Mez snižuje nepřerušenou délku svahu, zachycuje povrchový odtok, ale má také významný krajinotvorný efekt.


Terasy


Jsou navrhovány v rámci ochrany extrémně svažitých pozemků (cca nad 20 %), pouze ve výjimečných případech.


Sanace erozních rýh


Větrolamy


Podstatou účinku větrolamů je snížení rychlosti větru. Obecně se jedná o široké pásy stromů a keřů. Pro optimalizaci funkce větrolamů je důležité jejich správné provedení, a to zejména umístění, druhová skladba a situování směru se zapojením v síti. Větrolamy v krajně jsou rovněž významný prvek ekologické stability území.

Úprava vodního režimu půd odvodněním

Zemědělský půdní fond je ve velké míře ovlivňován výstavbou melioračních zařízení, která se nacházejí přibližně na 25 % zemědělské půdy. Odvodnění bylo budováno nejvíce v letech 1935-1940 a 1965-1985. Odvodnění má v zemědělské krajině své opodstatnění, ale častokrát byly odvodněny i lokality nevhodné a často i cenné z pohledu druhové diverzity či lokálních vodních zdrojů. V posledních letech lze funkční odvodnění zařadit k aspektům přispívajícím k projevům zemědělského sucha. Zastaralé odvodňovací systémy by měly být všude tam, kde je to účelné, optimalizovány k posílení zadržování vody v krajině, nebo modernizovány na systémy s dvojí funkcí, tedy odvodňovací a závlahovou.


Níže jsou uvedeny základní možnosti řešení odvodňovacích systémů. Význačným problémem v realizování se jeví neznalost přesného uložení odvodňovacích zařízení, kdy podrobná technická dokumentace je častokrát nedohledatelná. Problematika je obšírně řešena v metodice „Opatření k posílení infiltračních procesů v krajině (Kulhavý a kol., 2015)“, proto je níže uveden pouze základní přehled.

Regulace odtoku v odvodňovacích systémech a posílení retence vody v půdě

Regulace v systémech HOZ (hlavní odvodňovací zařízení)

  • Revitalizační opatření a podpora renaturace koryt

       - Otevření zatrubněného HOZ
       - Úprava trasy a nivelety otevřeného HOZ (vymělčení, stupně, tůňky, boční tůně …)
       - Úprava průtočného profilu HOZ (snížení kapacity)
       - Změna opevnění koryta (obnovení spojitosti s útvary podzemních vod), zvýšení drsnosti koryta
       - Přeložení trasy HOZ při zachování původních návrhových parametrů a funkcí
       - Úplné zrušení koryta HOZ

  • Změna způsobu zaústění POZ do HOZ

 

Regulace v části POZ (podrobné odvodňovací zařízení)

  • Regulace hladiny na regulačních prvcích

  • Obnova účinnosti odvodňovacího prvku (s efektem zvýšení infiltrační schopnosti zamokřeného povrchu pro srážky)

  • Změna vláhového režimu pozemku ve vazbě k existenci drenážního prvku

  • Korekce funkcí pramenišť a pramenních jímek

  • Snížení účinnosti/funkčnosti odvodňovacího prvku

Opatření na vodních plochách a vodních tocích

Klimatické změny se projevují negativně na stavech většiny vodních toků a nádrží. Ohrožují je jak devastující účinky sucha (nízké průtoky, omezení samočistící schopnosti, zánik biotopů řady druhu rostlin a živočichů), tak i extrémní povodňové události zejména způsobené extrémními srážkami, při kterých dochází k zanášení toku jemnými sedimenty z polí obohacených často o zbytky hnojiv a pesticidů. Vysoká míra upravenosti vodních toků (zkapacitnění a napřímení) způsobuje značné povodňové škody v intravilánech obcí a měst ležící níže na toku.


Adaptační opatření na vodních plochách a vodních tocích by měla směřovat ke stabilizování vodního režimu v krajině, posilování vodních zdrojů a jejich ochraně, efektivnímu využívání vodních zdrojů a zvládaní extrémních hydrologických jevů (povodeň a sucho). Snahou je zlepšování ekologického stavu toků a krajiny, omezení rozsahu degradujících technických úprav na minimum. Zlepšením stavu krajiny lze zachytit povodňové vlny menších objemů, avšak větší povodňové vlny nelze dostatečně transformovat. Z tohoto důvodu je nutné kombinování opatření přírodě blízkých ale i technických. Ochrana před povodněmi nebude nikdy absolutní. Ovlivněním časového průběhu povodní a ovlivněním rychlosti odtoku vody z povodí však lze významně omezit povodňové kulminační průtoky a tím snížit způsobené škody.

Renaturace a revitalizace vodních toků

Renaturace vodního toku je proces, který vede k obnově přirozeného charakteru vodního prostředí samovolnými procesy. Tyto procesy mohou a nemusí být antropogenně korigovány. Samovolná renaturace může probíhat destrukcí opevnění koryta vlivem velkých průtoků, postupným zarůstáním a zanášením. Výrazně upravená koryta ale častokrát nemají dostatečnou sílu k samovolné renaturaci,
nebo je renaturace zdlouhavá. V tomto případě je vhodné iniciovat proces renaturace pomocí revitalizací.


Revitalizací vodních toků rozumíme odstranění nebo zmírnění negativních důsledků provedených úprav. Jedná se o zlepšení morfologie potočního koryta, zajištění migrační prostupnosti, obnovení vazeb koryta a ekosystémů potoční nivy a tím obnovení přírodě blízké struktury nivní vegetace.

Celkový charakter revitalizovaného toku by měl být vždy volen tak, aby se co nejvíce blížil stavu charakteristickému pro toky v dané oblasti. Koryto by mělo disponovat dostatkem potenciálních úkrytů, mělo by být co nejvíce hloubkově členité s různě silným prouděním. Mělká přírodě blízká koryta odvodňují nivy méně, než koryta technicky upravená, čímž výrazně přispívají k lepšímu zadržování vody v nivách a k obnově vlhkých nivních biotopů.


Revitalizace toku může také přinést významné efekty v oblasti protipovodňové ochrany, v případě vymezení dostatečně širokého nivního pásu pro přirozený rozliv povodňových průtoků, a také pro samovolný vývoj koryta.


Přirozené vodní toky se vyznačují nejčastěji pekáčovitým tvarem v příčném profilu koryta, kdy šířka je několikanásobkem hloubky v poměrech běžně 4 : 1 až 10 : 1. (Při revitalizacích se tento tvar běžně nenavrhuje z důvodu nestability svahů v čerstvé stavbě, kdy vhodným kompromisem je tvar ploché, mělké mísy.) Poměrně ploché dno koryta je členěné v proudová místa, tůně a mělčiny. Tůně nejvíce
vznikají v obloucích při strmém nárazovém břehu a brody v přechodových místech mezi jednotlivými oblouky. Nedochází tedy k soustředěnému příčnému proudění a vymílání probíhá spíše do stran.


Kapacitu revitalizovaného koryta drobného vodního toku v trvalých travních porostech je vhodné navrhovat v rozmezí Q30d až nanejvýš Q1. Větší průtoky se rozlévají do nivy.


Součástí revitalizace jsou i drobné vodí plochy – tůně. Obecně lze doporučit vyhloubení několika tůní různých velikostí, mezi nimi alespoň jedné větší k rozmnožování obojživelníků (více než 100 m²).


Tůně mohou být průtočné, neprůtočné, občasně průtočné a obtočné. Hladina v neprůtočných tůních bude závislá na hladině podzemní vody a srážkových dotacích. K plnění tůní bude docházet při vyšších průtocích v potoce, schopnost tůní transformovat povodňové průtoky je však s ohledem k jejich objemu značně omezená až zanedbatelná.

Suché a retenční nádrže

Suchá nebo retenční nádrž je nádrž určená k ochraně před účinky povodní, ve které je celkový objem téměř shodný se součtem ovladatelného a neovladatelného ochranného prostoru. Nádrž plní retenční funkci a snižuje povodňový průtok ve vodním toku. Může mít v poměru k celkovému objemu zanedbatelné stálé nadržení, které plní krajinotvornou či ekologickou funkci. Obdobou suché nádrže
je poldr. Poldr je prostor v říčním údolí přilehlý k toku, který po naplnění vodou při povodni plní retenční funkci a snižuje povodňový průtok. Po průchodu povodně se prostor zcela vyprázdní a zpravidla se zemědělsky využívá.


Funkčními objekty suché nádrže jsou spodní výpust a bezpečnostní a nouzový přeliv. Jedná se o tuhé nebo pružné prvky, jejichž umístění závisí na morfologii terénu, geologických poměrech a dalších funkčních, ekonomických či bezpečnostních požadavcích. U suchých nádrží do objemu 1 mil. m³ a výšky hráze do 9 m postačí obvykle jedna spodní výpust. Ta by měla být neovladatelná. Přeliv musí bezpečně převést návrhový průtok, který je určen kategorií vodního díla.

Retenční nádrž je vodní nádrž určená k ochraně před účinky povodní, která plní retenční funkci a snižuje povodňový průtok ve vodním toku. U retenčních nádrží je objem prostoru stálého nadržení menší než 20 % celkového objemu nádrže. Hladina stálého nadržení přitom zvyšuje bezpečnost a spolehlivost hráze vodní nádrže.


Pro funkční objekty platí totéž, co pro funkční objekty suché nádrže. Vzhledem k částečné trvalé zátopě je ovšem vhodné nádrž osadit sdruženým objektem.

Další opatření na vodních plochách a vodních tocích

Optimalizace funkce stávajících nádrží a vodohospodářských soustav a výstavba nových
vodních nádrží


Výstavba přírodě blízkých povodňových odlehčovacích a ochranných koryt


Vytváření přírodě blízkých retenčních prostor v nivách


Podpora stěhovavé kynety (intravilán)


Výstavba povodňových parků


Zvýšení kapacity koryta složeným profilem, odstranění nekapacitních objektů


Odstranění migračních překážek


Protipovodňová hráz, val, zídka


Podpora infiltrace povrchových vod do vod podzemních


Tvorba mokřadních ekosystémů


Ochrana stávajících a výhledových vodních zdrojů


Podpora ekosystémových služeb niv

Krajinotvorná opatření

Krajina plní významnou funkci z hlediska zemědělství, ekologie, kultury ale i z pohledu jedince a společnosti. Člověk svojí činností poškodil nebo zničil rozsáhlá území i jednotlivé ekosystémy. Tyto změny mají dalekosáhlé důsledky ve fungování ekosystémů a způsobují řadu negativních procesů. Mezi krajinotvorná opatření můžeme v širším měřítku zahrnout i všechna výše uvedená opatření. Základním principem je obnova funkce a následně struktury ekosystémů a zvýšení přírodní hodnoty narušených stanovišť.

Opatření na zvýšení ekologické stability krajiny

Opatření k ochraně a obnově propojenosti a prostupnosti krajiny (podpora biotopů, realizace
ÚSES, zelená infrastruktura)


Podpora krajinného rázu (umisťování krajinných prvků)


Ochrana a obnova ekosystémů a biotopů umožňujících šíření původních druhů ohrožených
změnou klimatu


Obnova břehových porostů


Obnova historických polních cest


Změna využití půdy

Sanace a rekultivace

Základním úkolem rekultivace je obnova nebo vytvoření zemědělských pozemků, lesních kultur, vodních ploch a toků v souladu s koncepcí ekologicky vyvážené krajiny a životního prostředí. Nejčastěji se jedná o rekultivace území postižených těžbou nerostných surovin. V průběhu stavebního řízení musí každá těžební organizace zajišťující rekultivaci postižené oblasti předložit souhrnný plán sanace a rekultivace, který slouží podle stavebního zákona jako územně-technický podklad.


Sanací rozumíme odstranění příčin a následků způsobených škod, zejména starých ekologických zátěží a kontaminovaných míst. Kontaminovaná místa mohou být skládky odpadů, průmyslové a zemědělské areály, drobné provozovny, nezabezpečené sklady nebezpečných látek, bývalé vojenské základny, území postižená těžbou nerostných surovin nebo opuštěná a uzavřená úložiště těžebních
odpadů představující závažná rizika.

Možnosti financování

Realizace opatření spadá do dlouhodobého horizontu a náklady jsou značné. Konkrétní podmínky pro jednotlivé zdroje financování jsou zveřejňovány s konkrétními výzvami a dotačními tituly. Hlavní zdroje financování lze spatřovat v:

 

  • Strukturální fondy EU (např. OPŽP, EAFRD)

  • Dotační programy MZE (např. Program rozvoje venkova, Podpora retence vody vkrajině – rybníky a vodní nádrže, Drobné vodní toky a malé vodní nádrže)

  • Dotační programy MŽP (např. Program péče a přírodu a krajinu, Podpora obnovy přirozených funkcí krajiny)

  • Financováni v rámci komplexních pozemkových úprav

 

Komplexní pozemkové úpravy (KoPÚ) se řídí Zákonem č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů. Pozemkové úpravy se stávají velice důležitým nástrojem k prosazování zájmů tvorby a ochrany krajiny.

Literatura

Adaptační opatření různých odvětví byly zpracovávány v řadě publikací. Výše je uveden základní přehled opatření, kdy konkrétní realizace a doporučení jsou podrobněji rozpracovány v následujících publikacích.

  • Strategie přizpůsobení se změně klimatu v podmínkách ČR (Online: www.mpz.cz)

  • Strategie adaptačních opatření pro plán oblastí povodí Moravy (Koalice pro řeky, 2012)

  • Revitalizace vodního prostředí (JUST, Tomáš a kol. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2003)

  • Vodohospodářské revitalizace a jejich uplatnění v ochraně před povodněmi (JUST, Tomáš a kol. Praha: Český svaz ochránců přírody, 2005)

  • Zemědělské sucho v České republice – vývoj, dopady a adaptace (ŽALUD, Zdeněk a kol. Praha: Agrární komora České republiky, 2020)

  • Katalog přírodě blízkých opatření pro zadržení vody v krajině (Online: www.suchovkrajine.cz)

  • Optimalizace funkce větrolamů v zemědělské krajině (Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy, v.v.i, 2008)

  • Pracovní postupy eliminace negativních funkcí odvodňovacích zařízení v krajině pro podporu žadatelů o PBO v prioritních oblastech 1 a 6 (Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy, v.v.i, 2011)

  • Návrhy organizačních, agrotechnických a biotechnických adaptačních opatření na území Jihomoravského kraje (PAVKA, P., Ekotoxa s.r.o., 2016)

  • Příručka ochrany proti erozi zemědělské půdy (NOVOTNÝ, I., Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy, v.v.i, 2017)

  • Ochrana zemědělské půdy před erozí (JANEČEK, M., ČZÚ, 2012)

  • Metodický postup pro optimalizaci velikosti zemědělských pozemků (KAPLIČKA, Jiří a kol., Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy, v.v.i, 2017)

  • Opatření k posílení infiltračních procesů v krajině (KULHAVÝ, Zbyněk a kol., 2015)

  • Zalesňování v minulosti odvodněných zemědělských pozemků (KULHAVÝ, Zbyněk a kol., 2015)

  • Ekologická obnova v České republice (JONGPIEROVÁ, Ivana a kol., Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, 2012)

  • Ekologická obnova v České republice II (JONGPIEROVÁ, Ivana a kol., Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, 2018)

  • Voda v zemědělské krajině (TLAPÁK, a kol., 1992)

  • Adaptace na změnu klimatu ve městech (Online: www.urbanadapt.cz)

  • Základy krajinného plánování (SKLENIČKA, Petr, 2003)

  • Ochranné hráze na vodních tocích (ŘÍHA, Jaromír, 2010)

  • Ekosystémové služby říční nivy (PITHART, David, 2008)

  • Projekt Rebilance zásob podzemních vod (Online: http://www.geology.cz/rebilance)

  • Standardy péče o přírodu a krajinu (např. voda v krajině, ÚSES a krajinotvorné prvky)

IEVA_BAR.jpg

Institut environmentálních výzkumů a aplikací, z.ú.

Pardubický kraj

Komenského náměstí 125

532 11 Pardubice

​​

„Materiály a informace umístěné na tomto webu mohou být využity či publikovány pouze se souhlasem Institutu environmentálních výzkumů a aplikací, z.ú. a v souladu s​ Podmínkami užití.“

 

© 2019 by iEVA

Všechna práva vyhrazena